Historie

Základní údaje, Zakarpatí

Rozloha: 12,8 tisíc kilometrů čtverečních
Správní město: Užhorod (okolo 200 tisíc obyvatel)
Obyvatelstvo: 1 280 000 ( 77.6 ukrajinců mezi ně jsou započítáni i Rusíni)
Měna : hřivna
Časové pásmo: kyjevský čas, o 1 hodinu před středoevropským
Náboženství: Převážná část obyvatel má právoslavnou víru, nemalý počet vyznává řeckokatolickou víru, která byla od roku 1946 do roku 1989 postavena mimo zákon.
Nadmořská výška: minimální 98 m.n.m.- Čop, maximální 2061 m. n. m. - Hoverla
Hraniční přechody s SR: Vyšné Nemecké - Užhorod, Čierna pri Čope - Čop

První skromné doklady o osídlení pocházejí z doby kamenné, následuje osídlení Skytské, Keltské a geto-dácké. V osmém století n.l. začíná slovanské osídlení. V 10. století mají slované pod kontrolou většinu území Podkarpatské Rusi. Z Užhorodského hradu jim vládl kníže Laborec. Koncem 10. století začínají zdejší území obsazovat Maďaři. Hornatý terén byl účinnou obranou před nájezdníky z východu. Ve 14. století začíná v jižní části vlna kolonizace (němci, rumuni).

V horských oblastech se začínají usazovat Rusínové, kteří plní i funkci hraničářů. Nelidský útlak ze strany Uherska dolehl i na Rusíny. Dochází k řadě povstání. Vykořisťování, ponižování, následky tureckých válek, maďarizace vedly k hospodářskému krachu.

V 19. století se uherská vláda pokusila o zavedení základních hospodářských reforem, ale situaci to podstatně nezlepšilo. Bída, hlad zvedly obrovskou vlnu emigrace Rusínů, hlavně do USA. Koncem první světové války jich žilo v USA na 400.000, tedy téměř jako doma. Tito emigranti se výrazně zasadili o začlenění Podkarpatské Rusi do vznikajícího Československa, stejné rozhodnutí přijala 8. 5. 1919 i Rusínská národní rada v Užhorodě. Formálně došlo ke spojení Saint-Germainskou smlouvou 10. září 1919 a trvalo do roku 1939. Toto dvacetileté soužití představovalo přes všechny problémy nejsvětlejší úsek historie Podkarpatské Rusi.

Po mnichovském diktátu získala Podkarpatská rus slibovanou autonomii, ale už v listopadu 1938 bylo nuceno okleštěné Československo postoupit její jižní část Maďarsku. Po odtržení Slovenska a obsazení české země Německem vznikla v březnu 1939 tzv. Karpatská Ukrajina, ale byla za několik dnů obsazena Maďary, tato okupace trvala až do roku 1944.

Na podzim roku 1944 byla Podkarpatská Rus osvobozena (a obsazena) Rudou armádou. Na osvobozeném území začala ihned fungovat česká administrativa, její činnost sovětské úřady všemožně stěžovaly. Stupňující se nátlak Stalinovy vlády a československých komunistů vedly k tomu, že 29. června 1945 podepsala československá vláda v rozporu s tehdy platnou ústavou dohodu o připojení území Podkarpatské Rusi a části východního Slovenska k SSSR.

Po rozpadu SSSR v roce 1991 se bývalá Podkarpatská Rus stala Zakarpatskou oblastí nově vzniklé Ukrajiny. V prosinci 1991 proběhlo v Zakarpatské oblasti referendum, v němž se 78 procent voličů vyslovilo pro autonomii oblasti. Tento požadavek nebyl zakotven ani v nové ústavě z roku 1996. Podkarpatská Rus je dnes součástí Ukrajinské republiky pod názvem Zakarpatská oblast.

Podkarpatská Rus jest v mnohých ohledech nesporně nejzajímavější zemí naší republiky. Nenalézáme zde sice vysokou kulturu, vyspělý průmysl, továrny, upravenou krajinu jako na západě, přes to však poskytuje tato země svojí svérázností mnoho zajímavého pro toho, kdo hledá přírodu v její původní lidskou rukou nedotknuté kráse.

V tomto ohledu má Podkarpatská Rus před ostatními zeměmi velkou přednost. Její staleté pralesy, pokryté hory a poloniny s krystalovými horskými potoky, vodopády a bystřiny, poskytují pro milovníky přírody nezapomenutelné požitky. Pro učence, geology, etnografy, přírodozpytce poskytuje tato neprobádaná země široké pole pro vědeckou činnost. V jejích pralesích žijí ve velkém množství různá zvířata, která na západě možno viděti jen v oborách a zoologických zahradách. Na úpatí Karpat, kde tyto se stýkají s velkou přídunajskou rovinou, táhnou se kvetoucí vinohrady a ovocné sady. Bohaté solné doly v Akně Slatině a salaše na poloninách zasluhují zvláštní pozornosti návštěvníka Podkarpatské Rusi.

Po celé Podkarpatské Rusi se vyskytují rozmanité minerální a léčivé prameny. Neprobádané nitro země Podkarpatské Rusi uchovává v sobě velké přírodní bohatství a její přírodní síly nejsou doposud využity. V tomto ohledu zasluhuje zvláštní pozornosti národohospodářů. Jest zájmem nejen Podkarpatské rusi, ale i celé republiky, aby československé obecenstvo věnovalo této zemi více pozornosti jako doposud. KONSTANTIN HRABÁR, 1932, starosta Užhorodu

Něco málo ke geografii
Celým územím Podkarpatské Rusi procházejí Východní Karpaty. Pro toto pohoří je typická pásová stavba s východo-západní orientací. Tři sníženinová pásma se střídají se dvěma pásy horskými. Pro pásma sníženin je charakteristické malé zalesnění a husté seskupení obcí a osad. Hory jsou pokryty z větší části lesy, které jsou v horních hřebenových partiích vystřídány travnatými poloninami. Horská pásma Východních Karpat vznikala v jedné periodě vrásnění a jejich horniny mají poměrně jednotvárný petrografický ráz.

Flyšové pásmo, které dostalo pojmenování Poloninské a Lesnaté Karpaty, je tvořeno převážně pískovci a břidlicemi. Sopečné pásmo ve středu země netvoří souvislý hřbet, ale je složeno z několika samostatných skupin, které jsou seskupeny hustě za sebou. Horská pásma oddělují od sebe nížiny, ve kterých žije převážná část obyvatelstva (Potiskká nížina, souvislá vnitřní sníženina a nesouvislá severní sníženina, kterou tvoří Vrchovina a Jasiňská kotlina). Většina Zakarpatí je odvodňována řekou Tisou a jejími přítoky.

Powered by Website Baker